Dne 29. července 2025 uplynulo 150 let a jeden měsíc ode dne, kdy na Pražském hradě zemřel poslední korunovaný český král Ferdinand I,/V. Zástupci Spolku Malostranský hřbitov se proto vydali po jeho stopách na císařovo letní sídlo v Zákupech. V první části našeho putování jsme zavítali k děkanskému kostelu sv. Fabiána a Šebestiána, v části druhé pak na hřbitov a náměstí.
Pro nedostatek času jsem si nestačili prohlédnout interiér zákupského zámku (obr. 1) expozici věnovanou pobytu císaře Ferdinanda v Zákupech. To nás mrzelo o to více, protože si právě v červenci připomínáme i další jubileum, spojené s rodinou Habsburků – 1. července uplynulo 125 let od svatby následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a hraběnky Žofie Chotkové, konané v zámecké kapli. Zámek byl tehdy vdovským sídlem arcivévodovy nevlastní matky, arcivévodkyně Marie Terezy Portugalské (1855–1944). Habsburská rodina (včetně Ferdinandových sourozenců) tento morganatický sňatek okázale bojkotovala. Kromě Marie Terezy se ho zúčastnily pouze její dcery Marie Annunziata (1876–1961) a Alžběta Amálie (1878–1960). Osudy obou sester zůstaly spojeny s českými zeměmi – Marie Annunziata byla až do roku 1918 poslední představenou Ústavu šlechtičen na Pražském hradě a za pobytu ve Františkových Lázních zprostředkovala seznámení budoucího císaře Karla I. s jeho pozdější manželkou Zitou. Alžběta Amálie, provdaná za prince Aloise z Liechtensteinu, prožila větší část života (až do roku 1945) na moravském zámku Velké Losiny.
Náš průvodce, Mgr. Martin Aschenbrenner, nám také připomněl, že se rekonstrukce zámeckých místností zúčastnila i známá pražská firma Ringhoffer, spojená s MH (obr. 2). Císař byl po roce 1870 již těžce pohyblivý, a proto bylo na zámku v Zákupech nutno provést rekonstrukci barokního výtahu, který mu měl umožnit přístup do II. zámeckého patra. Po prohlídce zahrad byly předmětem našeho zájmu byly nově otevřené zámecké konírny z doby Anny Marie velkovévodkyně Toskánské, to je však již jiná kapitola. (obr. 3).
Náš průvodce nás poté seznámil s historií blízkého kapucínského kláštera. (obr. 4) Založil ho v roce 1683 vévoda Julius František Sasko-Lauenbuerský, tehdejší majitel panství a otec Anny Marie Toskánské, na památku své zázračné záchrany v boji proti Turkům. V 19. století byl klášter již ve velmi špatném stavu. Ferdinand Dobrotivý proto již při své první návštěvě Zákup dne 13. května 1850 uznal nutnost oprav. Menší z nich proběhly již v roce 1853. V roce 1859 podal kvadrián kláštera Gregor Kilián císařovu zpovědníkovi Hermannu Dichtlovi žádost o celkovou opravu klášterního areálu. Poté, co žádost schválila i císařovna, proběhly od července do listopadu 1859 stavební práce (kanály pro přívod a odvod vody, dláždění, nová okna, oprava kamen a komínů a zahradní zdi). Císař také přispěl na nové varhany a inventář částkou 6.088 zl. Objekt, byť pod památkovou ochranou, je nyní v havarijním stavu. V roce 2016 byl opraven alespoň most se sochami.
Dnes je na tom lépe také kaple sv. Josefa, založená roku 1698 členy družiny velkovévody Giovanniho Gastona Medicejského (druhého manžela majitelky panství Anny Marie), na úpatí Kamenického kopce. V roce 1851 si malíř Josef Navrátil všiml sešlosti kaple a zasloužil se o její rekonstrukci. Přizval k ní řemeslníky, pracující na zámku. Zchátralá kaple byla v roce 2005 prodána soukromému majiteli a v letech 2015–2018 prošla rozsáhlou rekonstrukcí na obytnou stavbu.
Výčet staveb, na jejímž zřízení či rekonstrukci se excísař Ferdinand podílel, je úctyhodný. Nebyl na to však sám. Kdo byl pravým iniciátorem Ferdinandovy stavební činnosti? Pravděpodobně to byla zbožná císařovna Marie Anna Karolína Pia Savojská (1803 Řím – 1884, Praha). (obr. 5). Ferdinand Dobrotivý totiž žádný ze svých záměrů neprováděl bez jejího schválení. Císařovnu v jejích charitativních záměrech podporoval Hermann Dichtl (1802 – 1870), původně pohřbený na MH a později přenesený na řádový hřbitov do Řep. Císařovnu, která proslula svou dobročinností nejen v Praze, ale předtím už ve Vídni (patronát dětské nemocnice sv. Anny) na MH připomíná osobní věnování na náhrobku jejího zpovědníka Aloise Bragata (obr. 6). Náhrobek je dílem sochaře Emanuela Maxe (1810–1901), rodáka z blízkého Sloupu/Bürgstein. Tento sochař byl také autorem posledního vyobrazení císaře Ferdinanda, které vzniklo na zámku Zákupy z císařovniny iniciativy rok před jeho smrtí. Císařova bysta (obr. 7) byla součástí výstavy „Ferdinand Dobrotivý a umění jeho doby“, která se konala v Praze roku 2012. Rekonstrukce náhrobku rodiny Maxů, Emanuela (1810–1901) a Josefa autorů Radeckého pomníku, sousoší na Karlově mostě a v neposlední řadě také náhrobků na MH, právě probíhá na Olšanech v rámci programu Adopce významných hrobů (viz https://www.hrbitovy-adopce.cz/ ), organizované Hřbitovními a pohřebními službami hlavního města Praha. (obr. 8) Adopčním nájemcem hrobky je od roku 2023 firma Prague City Tourism a.s.
Vraťme se ale zpět na MH, kde nám císaře Ferdinanda Dobrotivého připomíná náhrobek rodiny Josefa Bertela, třetího ředitele císařských statků v Praze (ve staré části MH, oddíl 6) či hrobka rodiny Grömlingů. Petr Grömling (1790–1881) byl vrchním ředitelem císařských statků v Zákupech) (obr. 9). Umělecky cenný je náhrobek rodin Höcker a Rixi. Byli to řemeslníci, kteří prováděli pro císaře různé práce v Zákupech. Náhrobek je rannou prací sochaře Antonína Wildta, Maxova žáka. (obr. 10) Náhrobek Lamberta Senfta (1801–1866), druhého ředitele císařských statků v Praze, se bohužel nedochoval.
Na závěr příspěvku bych se ráda zamyslila nejen nad tím, co za sebou poslední korunovaný král zanechal (stavební substance, které jsme si dlouho neuměli vážit), ale také nad jeho vztahem k lidem. Ne nadarmo se mu říkalo „Dobrotivý“, vzpomeňme si např. na jeho chování k zaměstnancům a na jeho důchodovou politiku, která by dnes mohla sloužit jako vzor – viz náhrobek Josefa Kneschkeho, kde je zvláště zdůrazněno, že byl poživatelem důchodu císaře Ferdinanda (obr. 11).
Zaznamenala Gabriela Kalinová.
1. Zákupy 1853
2. Soukolí výtahu zámku v Zákupech
3.Restaurovaná barokní konírna
4. Kapucínský klášter
5. Císařovna Marie Anna Savojská
6. Náhrobek zpovědníka Aloise Bragata
7. Poslední busta císaře Ferdinanda
9. Náhrobek sochařů Maxů na Olšanech
9. Náhrobek rodiny Grömlingů
10. Náhrobek rodiny Höcker a Rixi
11. Náhrobek vděčného důchodce J. Kneschkeho
